Přinášíme vám další příběh pěstounské rodiny, který vyšel v rubrice Blesk Srdce pro vás. Projekt realizuje deník Blesk ve spolupráci s Nadačním fondem J&T, iniciátorem kampaně Hledáme rodiče.

Několik let toužili Martina a Štěpán Tomanovi ještě po jednom dítěti. Štěstí se na ně neusmálo, ale oni to nevzdali a nakonec se rozhodli pro pěstounskou péči. Domů k nim se tak dostala malá Adélka.
Příběh malé Adélky a její nové rodiny přináší Blesk v rámci projektu Srdce pro vás, ve kterém se v září věnujeme plzeňské organizaci LATUS. „U nás to začalo tak, že jsme oba cítili, že se chceme postarat ještě o jedno dítě, máme dvě velké dospělé a chtěli jsme další,“ začíná vyprávět Martina, které je nyní 46 let. Podle ní to nebylo žádné impulzivní rozhodnutí. Poté, co po několika letech snažení nepřišlo vlastní, zvažovali zhruba dva roky pěstounskou péči. A tak se také dostala Martina k organizaci LATUS.

Znali jen příběh
Ze začátku vůbec netušili, jak Adélka vypadá, ani jaká je. Jediné, co se o ní dopředu dozvěděli, byl věk a příběh její maminky. „Nikdo nám nedal na výběr, museli jsme říct, jestli chceme dítě, nebo ne,“ říká Štěpán zpětně s tím, že přiznává, že měli s manželkou obavy z životního příběhu maminky Adélky. „Trpí schizofrenií a víme, že dříve byla na drogách. Nevíme ale, zda je i nyní. Jen se jednou za čas dozvíme, že byla na léčení,“ přidává se Martina.

Život na ulici
Maminka Adélky žije od svých patnácti let na ulici. Její rodina ji totiž vyhodila. Do 18 let měla první dítě, které má v pěstounské péči babička z tatínkovy strany. „No a Adélka je další její dítě, ale už s jiným partnerem, který je vlastně neznámý. My ji máme doma už 2,5 roku. Do té doby byla od narození v kojeneckém centru,“ říkají Tomanovi.

Dvě maminky
Martina má za sebou už, pro někoho nepříjemný, rozhovor na téma Jsi, nebo nejsi moje maminka? „Jednou za mnou Adélka přišla a zeptala se mě na to. Tak jsme jí to vysvětlili. Ví, že nebyla u mě v bříšku, a řekli jsme jí, že má dvě maminky. A zatím se tím chlubí mezi ostatními, tak jsme rádi, že to takhle vzala,“ prozrazuje Martina.

Narazím na ni, nebo nenarazím?
Asi před rokem se Martina poprvé a zatím asi naposledy setkala s maminkou malé Adélky. „Působila na mě, že je to hodná ženská, ale hrozně nešťastná osobnost, člověk, kterému nikdo nepomůže… Je ale pravda, že ještě předtím, než jsem ji viděla, tak jsem si ji představovala různě. Představovala jsem si například to, že za mnou v MHD přijde cizí žena, ukáže na malou a řekne, že ONA je její maminka,“ dodává Martina. Stejně jako Tomanovi i ona totiž pochází a asi i nejspíše žije v Plzni…

Maminka je ráda, že je Adélka u nás
Během setkání s biologickou maminkou Adélky slíbila Martina, že jí bude nechávat fotky malé u sociální pracovnice. „A to taky dělám. Nechávala jsem tam fotky z Vánoc, ze školky. Vůbec ale nevím, zda si je tam vyzvedává. Když jsme se tenkrát viděly, při té změně jména, tak mi řekla, že je ráda, že se malá dostala právě k nám,“ prozrazuje Martina, na které je vidět, že Adélku opravdu miluje. K roli pěstouna patří ještě jeden fakt. „Musíme mít stále na paměti, že situace maminky se může kdykoliv zlepšit a má možnost si o Adélku znovu zažádat,“ uzavírá Martina.

Organizace LATUS pro rodinu
Rodině pomohla a pomáhá i obecně prospěšná společnost LATUS pro rodinu, která se zabývá pěstounstvím a šíří osvětu. Kromě toho, že od roku 2012 uzavřela 102 dohod o výkonu pěstounské péče, pořádá i setkání pro veřejnost. Ta jsou zaměřená na seznámení se základními informacemi pro zájemce o náhradní rodinnou péči. Zve si na ně i stávající pěstouny. „Ti pak sdílí své skutečné příběhy, aby lidé věděli, o čem taková péče je. Chceme totiž, aby vznikalo co nejméně mýtů a přibývalo co nejvíce reálných příběhů,“ řekla Blesku ředitelka společnosti Jana Kocourková.

Jména pěstounů a dcery byla záměrně změněna kvůli zachování anonymity rodiny.
Blesk | 29.9.2016 | Srdce pro vás | Autor: T. Hodáliková, T. Koníček