Děti, které potřebují rodinu
Každé dítě by mělo mít možnost vyrůstat v prostředí, kde zažívá bezpečí, blízkost, přijetí a každodenní péči. Ne vždy ale mohou rodiče dítěti takové zázemí poskytnout. Někdy se dítě ocitne v situaci, kdy nemůže zůstat ve své původní rodině a je potřeba pro něj hledat bezpečné řešení.
Náhradní rodinná péče dává dětem možnost vyrůstat v rodinném prostředí, navázat blízký vztah s dospělými a zažívat stabilitu, kterou pro svůj výboj potřebují. Do náhradní rodinné péče přicházejí děti různého věku, s různými životními zkušenostmi i potřebami. Některé zažily nejistotu, zanedbávání nebo ztrátu důvěry v dospělé. Jiné mohou mít zdravotní obtíže, vývojové opoždění nebo potřebovat více podpory při zvládání každodenního života.
Každé dítě má svůj příběh. Všechny ale potřebují dospělé, kteří jim pomohou znovu zažít bezpečí, stabilitu a důvěru.
• Nízký věk rodičů
• Citová nezralost rodičů
• Nevyřešené trauma rodičů
• Sami vyrostli v ústavním zařízení
• Duševní nemoc
• Těžké zdravotní postižení dítěte
• Neúnosná sociální situace
• Alkoholismus a jiné závislosti
• Těžké onemocnění či smrt rodičů
„Vyrůstat v pěstounské rodině je velmi těžko popsatelné. U každého je to vnímání trochu jiné. U mne osobně to bylo takhle. Od 2 let (ve kterých si mne Elen s Radkem vzali) do mých 6 let to bylo stejné jako v normální rodině (teda z mého pohledu). Zhruba ve školních letech se dítě začne stydět, protože si z něj začnou ostatní spolužáci utahovat. Dítě se může ocitnout v takové nejistotě, nebo hledání něčeho, za co si jej mohou spolužáci cenit. U některých (u mne velmi) se rozrostl pocit méněcennosti. Já jsem se ho zbavil, ale jiní mohou s tímto problémem bojovat déle. Na střední škole se to už tolik neřeší. Já jsem si až kolem 18-19 let začal uvědomovat, že jsem jako moji rodiče (Elen a Radek) a že se alespoň každému v něčem podobám. Když se mnou dneska lidé mluví, sem tam si všímají určitého chování, které jsem dostal výchovou. Elen a Radek jsou pro mne opravdovými rodiči, a vím, že jejich výchova mě hodně zformovala.“
Vít Gomola