Nejčastější otázky

Pěstounská péče na přechodnou dobu je dočasná forma péče o dítě, které se ocitlo v krizové situaci a nemůže zůstat ve své původní rodině.

Přechodní pěstouni mu poskytují bezpečné zázemí, každodenní péči a blízkost po dobu, než se vyjasní jeho další situace. Během této doby se hledá dlouhodobé řešení – například návrat do původní rodiny, osvojení, dlouhodobá pěstounská péče nebo jiná forma péče.

Jedná se o označení zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tato zařízení jsou jedním z typů profesionální náhradní péče a poskytují pomoc a ochranu dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče, nebo v ohrožení. Tato zařízení mohou zřizovat a provozovat i nestátní organizace.

TAno. Je důležité dobře pojmenovat, jakému dítěti dokážete nabídnout bezpečné a stabilní zázemí. V průběhu příprav a posuzování budete mluvit například o věku dítěte, jeho zdravotním stavu, specifických potřebách, etniku, sourozencích nebo kontaktu s biologickou rodinou.

Nejde o „výběr dítěte“, ale o poctivé hledání hranic a možností vaší rodiny. Čím upřímněji dokážete říct, na co se cítíte a co už by pro vás bylo příliš náročné, tím větší je šance, že bude vybráno řešení dobré pro vás i pro dítě.

Vždy platí, že se hledá rodina pro konkrétní dítě, ne dítě podle představ žadatelů.

U pěstounské péče na přechodnou dobu je situace trochu jiná. Přechodní pěstouni jsou připravováni na to, že mohou přijmout dítě v krizové situaci, často velmi rychle. I u nich se ale posuzují jejich možnosti, zkušenosti a schopnost pečovat o děti s různými potřebami.

Délka procesu je individuální. Samotné posuzování zájemců, přípravy a rozhodnutí krajského úřadu obvykle trvají několik měsíců. Delší může být období čekání na konkrétní dítě.

Vždy se totiž hledá vhodná rodina pro konkrétní dítě, ne dítě podle představ žadatelů. Délku čekání proto ovlivňuje především to, jakému dítěti dokážete nabídnout bezpečné a stabilní zázemí – například s ohledem na jeho věk, zdravotní stav, specifické potřeby, sourozence, původ nebo kontakt s biologickou rodinou.

U pěstounské péče na přechodnou dobu může potřeba přijetí dítěte přijít velmi brzy po zařazení do evidence. Podrobnější popis celé cesty najdete v příručce Já, pěstoun.

Poručníka jmenuje soud v situaci, kdy dítě nemůže zastupovat žádný z rodičů, například proto, že rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti nebo ji nemohou vykonávat.

Poručník dítě zastupuje, rozhoduje za něj v důležitých věcech a spravuje jeho záležitosti podobně jako rodič. Pokud o dítě zároveň osobně pečuje a dítě s ním žije, mluvíme o poručenství s osobní péčí. V takovém případě má poručník nárok na podporu podobně jako pěstoun

Zákon nestanovuje přesnou věkovou hranici pro pěstouny. Pěstoun musí být zletilý a schopný dítěti zajistit bezpečnou a stabilní péči. Vždy se posuzuje konkrétní situace, možnosti zájemce a především nejlepší zájem dítěte. U dlouhodobé pěstounské péče i osvojení se obvykle doporučuje, aby věkový rozdíl mezi dítětem a náhradním rodičem odpovídal přirozenému rozdílu jedné generace. Neměl by být tedy příliš malý, ale ani příliš velký.

U pěstounské péče na přechodnou dobu je důležité hlavně to, zda má pěstoun dostatek sil, zkušeností a dovedností postarat se o dítě v náročné životní situaci.

Ano. O pěstounskou péči může žádat jednotlivec, pár i manželé. Není nutné mít vlastní děti ani předchozí rodičovskou zkušenost. Důležité je především to, zda dokážete dítěti nabídnout bezpečné a stabilní prostředí, každodenní péči, přijetí a ochotu spolupracovat s lidmi, kteří jsou kolem dítěte.

Pěstouny mohou být také dva muži nebo dvě ženy. Stejně jako u všech ostatních zájemců se posuzuje hlavně to, jaké zázemí, stabilitu a péči mohou dítěti nabídnout.

Osvojení (adopce):

U osvojení platí jiná pravidla než u pěstounské péče. Společně mohou dítě osvojit manželé. Pokud zájemci o osvojení žijí ve volném svazku nebo jiném druhu partnerství, o osvojení zpravidla žádá pouze jeden z nich. Ten se pak stává jediným rodičem osvojeného dítěte a jeho partner k dítěti nemá rodičovská práva.

Žádost se podává prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, zkráceně OSPOD, podle místa vašeho bydliště. Doporučujeme kontaktovat sociální pracovnici nebo pracovníka OSPOD a domluvit si osobní schůzku.

Na OSPOD vám vysvětlí celý postup, předají potřebné formuláře a řeknou, jaké dokumenty budete k žádosti potřebovat. Zároveň vám přiblíží další kroky od podání žádosti přes přípravy až po rozhodnutí krajského úřadu.