800 888 245

Chyběla mi rodina

Minulý týden při předávání cen studentům literární soutěže sklidil velký potlesk. Gracián Svačina vyrůstal od 10 let v dětském domově. Teď studuje vysokou školu, píše do Hospodářských novin a angažuje se v oblasti péče o ohrožené děti. V době, kdy jsme měli naplánovaný rozhovor, se právě staral o skupinu dětí z dětského domova na Ukrajině.

Proč je podle tebe u nás tolik dětí v dětských domovech?

Já nemůžu mluvit za celý Česko. Ale můžu mluvit za sebe a svoji zkušenost. Podle průzkumů a všelijakých analýz je více než polovina dětí v dětských domovech kvůli sociálním problémům v rodině. To znamená, že se běžně do děcáků dostávají děti z chudých rodin. A takových dětí byla většina i v dětském domově, kde jsem vyrostl já, koneckonců takový „případ“ jsem i já. Jsem přesvědčený, že děti z chudých rodin nepotřebují dětský domov. Ty děti a hlavně rodiče potřebují poradit, ukázat, nasměrovat, podpořit, vysvětlit, že jejich těžká situace se dá řešit a že prostě sociální pracovnice není ta paní Zubatá z Kolji, ale že je tu proto, aby děti mohly vyrůstat se svými rodiči. A hlavně dokáže pomoct té rodině jinak, než, že děti dá do dětského domova. Takže proč je v domovech tolik dětí? Protože náš systém zatím neumí moc pomáhat rodinám, ale zato perfektně umí stavět děcáky. Snad se to změní.

Jaký to byl rozdíl, když jsi vyrůstal u rodičů a pak v dětském domově, kde se o tebe staraly tety?

Já jsem byl v u svých rodičů do 10 let. Pak jsem přišel do děcáku a tam jsem byl až do 22. Nečekejte nic velkýho a objevnýho. Mě vadilo, že jsem nemohl být se svou mámou, tátou a babičkou. Vadilo mi, že jsem vychovatelkám musel vykat. Vadilo mi, že jsem nemohl nikomu věřit, protože ty tety mají každý měsíc pedagogické rady. Děti z mýho domova měly takový dozor nad pedag. radou. Měli jsme tajný rozpis a poslouchali za dveřmi, co se tam řeší. A pak jsme si to všechno řekli. Jednou jsem měl taky službu. Když jedna vychovatelka prozradila tajemství, které jsem jí řekl, ztratil jsem důvěru ke všem. Na druhou stranu je jasný že s rodiči jsem nikdy nebyl na horách, u moře, neměli jsme doma plazmovku, kdybych nebyl v domově, tak asi nemám fotku s Lucií Bílou nebo Lucií Vondráčkovou, taky mám fotku s Livií Klausovou. Ale to vás omrzí.

Šel někdo z vašeho domova do pěstounské péče nebo do adopce? Jak se tyto témata řeší mezi kluky a holkami v domově?

Do adopce nešel nikdo. Za celých 12 let, co jsem byl v domově. A do pěstounky šlo za tu domu do deseti dětí. Víc ne. A to víte, že jsme řešili pěstounku. Ale my jsme vlastně svoje rodiče měli. A nechtěli jsme jiný. Často jsme prostě věřili, že se něco změní a my se vrátíme domů a bude všechno v pohodě. No, ti hodně naivní čekali i 12 let  Bylo to pro nás trochu těžký pochopit, co to vlastně znamená pěstounská péče. Jednou u nás v domově byla přednáška o náhradní rodině, jediný, co jsem z toho pochopil bylo, že buď budeme čekat na vlastní rodiče v děcáku a nebo u náhradních rodičů. Tehdy jsme všichni chtěli jít do pěstounky. Hlavně proto, že jsme chtěli vyrůstat v rodině sice náhradní, ale rodině. A ne v děcáku, který si na rodinu jen hraje a stejně mu to nikdy nemůže povést, protože děcák zůstane děcákem a náhradní rodina je rodina.

V novinách se píše, že stát zavře všechny dětské domovy…

To je jen blbej titulek, ale jinak ta změna je moc dobrá. Parlament schválil novelu sociálně právní ochrany dětí, v ní je vlastně napsáno, to o čem jsem mluvil na začátku. Konec Zubatých, rodičům se budeme pomáhat, a když se to bude dělat dobře, tak za chvíli v dětských domovech zbudou jen ředitelé a vychovatelky a ty ten domov zavřou. Konečně. Jinak tohle je velký téma. Mám v děcáku ještě bráchy, a tak mám přehled ???? Někdy vládne nejistota, strach, někomu je to jedno. Takže děti, které jsou teď v domovech tak prostě buď dorostou, že samy odejdou anebo sice opožděně, ale přece se vrátí domů, protože jejich rodičům začala sociální pracovnice pomáhat anebo třetí možnost půjdou do náhradní rodiny a domovy se začnou prázdnit a prázdnit. To je prima představa.