Úvaha, kterou se 19letý Daniel vyrovnával s faktem, že jeho biologická matka o kontakt s ním nikdy nejevila zájem.

Představte si, že jste v situaci, kdy stojíte na rozcestníku. Po jedné ruce máte pěstouna a po druhé někoho, koho lidé kolem vás nazývají biologickým rodičem. Devět měsíců je doba, za kterou vznikne to nejkrásnější svázání matky a dítěte. Po narození se však o tuto vazbu musí starat matka. Dítě neví, jak matka vypadá, vztah se vyvíjí. S každým dotekem matky toto pouto roste. Každá probděná noc, každá nemoc dítěte zpevňuje a buduje budoucnost vztahu dítěte a matky. Takové pouto je po čase doslova nemožné zničit, pokud to matka sama nezkazí.

Tak si představte, že přijdete na svět a první, co vám tohle kouzelné místo dá, je pořádná facka. Narodíte se jako nechtěný. Říkáte si: „Proč já? Co jsem udělal špatně?“ V této situaci je slovo „mateřská láska“ jenom výsměchem. Dva roky živoříte na místě, kde se dá o životě pouze snít. Netušíte, jaký by mohl být význam slova „maminka“. Jsou to jen slabiky znějící hezky, ale nic víc.

Po nějaké době se ve dveřích objeví manželský pár, který se na vás usmívá. Poprvé okusíte pocity, že i vy máte rodiče! Najednou je tu někdo, kdo by vás mohl provést životem! Někdo, s kým můžete usínat a kdo se o vás zajímá! Ani nechcete věřit tomu, že i na vás se usmálo štěstí! Zažijete krásné dětství. Od malička víte, že jste v pěstounské péči a jste na své pěstouny hrdí. Jsou vašimi rodiči. Maminka a tatínek! Probírají s vámi otázky biologických rodičů a nikdy by vám nebránili se s nimi sejít.

Pro mě osobně by slovo „biologický rodič“ ani nemuselo existovat. Přišla snad rodička na některou z třídních schůzek? Stála tam, když jste přebírali medaile za jakýkoli závod? Loučila se s vámi, když jste v létě odlítali do Anglie…? „Proč si všichni myslí, že bych se snad chtěl potkávat s lidmi, kteří se ani zdaleka nemohou nazývat matkou či otcem a kteří v můj život nevěřili?“ V zájmu jakéhokoli dítěte je být se svými milujícími rodiči. Pro mě jsou rodiči moji pěstouni. Oni jsou mojí rodinou. Své pěstouny vnímám ne jako náhradu, ale jako velký dar.

Z Výroční zprávy 2016 Salesiánského klubu mládeže, z. s. Centrum Don Bosco

Úvaha, kterou se 19letý Daniel vyrovnával s faktem, že jeho biologická matka o kontakt s ním nikdy nejevila zájem.

Představte si, že jste v situaci, kdy stojíte na rozcestníku. Po jedné ruce máte pěstouna a po druhé někoho, koho lidé kolem vás nazývají biologickým rodičem. Devět měsíců je doba, za kterou vznikne to nejkrásnější svázání matky a dítěte. Po narození se však o tuto vazbu musí starat matka. Dítě neví, jak matka vypadá, vztah se vyvíjí. S každým dotekem matky toto pouto roste. Každá probděná noc, každá nemoc dítěte zpevňuje a buduje budoucnost vztahu dítěte a matky. Takové pouto je po čase doslova nemožné zničit, pokud to matka sama nezkazí.

Tak si představte, že přijdete na svět a první, co vám tohle kouzelné místo dá, je pořádná facka. Narodíte se jako nechtěný. Říkáte si: „Proč já? Co jsem udělal špatně?“ V této situaci je slovo „mateřská láska“ jenom výsměchem. Dva roky živoříte na místě, kde se dá o životě pouze snít. Netušíte, jaký by mohl být význam slova „maminka“. Jsou to jen slabiky znějící hezky, ale nic víc.

Po nějaké době se ve dveřích objeví manželský pár, který se na vás usmívá. Poprvé okusíte pocity, že i vy máte rodiče! Najednou je tu někdo, kdo by vás mohl provést životem! Někdo, s kým můžete usínat a kdo se o vás zajímá! Ani nechcete věřit tomu, že i na vás se usmálo štěstí! Zažijete krásné dětství. Od malička víte, že jste v pěstounské péči a jste na své pěstouny hrdí. Jsou vašimi rodiči. Maminka a tatínek! Probírají s vámi otázky biologických rodičů a nikdy by vám nebránili se s nimi sejít.

Pro mě osobně by slovo „biologický rodič“ ani nemuselo existovat. Přišla snad rodička na některou z třídních schůzek? Stála tam, když jste přebírali medaile za jakýkoli závod? Loučila se s vámi, když jste v létě odlítali do Anglie…? „Proč si všichni myslí, že bych se snad chtěl potkávat s lidmi, kteří se ani zdaleka nemohou nazývat matkou či otcem a kteří v můj život nevěřili?“ V zájmu jakéhokoli dítěte je být se svými milujícími rodiči. Pro mě jsou rodiči moji pěstouni. Oni jsou mojí rodinou. Své pěstouny vnímám ne jako náhradu, ale jako velký dar.

Z Výroční zprávy 2016 Salesiánského klubu mládeže, z. s. Centrum Don Bosco