Jiří vyrůstal celý život jako jedináček. Nedávno se dověděl, že má ještě tři sourozence: Františka, Tomáše a Žanetu. Všichni se narodili krátce po sobě mezi roky 1981 – 84 a byli odebráni svým rodičům, kteří se o ně nedokázali postarat. Na rozdíl od mnoha jiných se nehodlá se svým osudem smířit a chce své bratry a sestru najít. Jak těžké to je, prozrazuje v následujícím rozhovoru.

Pamatujete si z dětství na svoje sourozence a na rodiče, nebo jste byl ještě moc malý?

Na rodiče a sourozence si nepamatuji. Do kojeneckého ústavu jsem byl umístěn ve věku 15 měsíců a do adopce ve 22 měsících.

Jak byli staří vaši sourozenci, když jste byli odebráni z rodiny?

V době, kdy nás umístili do kojeneckého ústavu, bylo Tomášovi něco přes dva roky a sestře Žanetě jen pár týdnů. Nejstarší bratr František byl umístěn do dětského domova v Havířově, protože mu už byly tři roky.

Toužil jste jako dítě po sourozencích nebo to přišlo až později?

O tom, že mám sourozence, vím teprve od února tohoto roku. Moji adoptivní rodiče mi tuto skutečnost nikdy nesdělili. O to je to bolestivější. Ztratil jsem hodně času. Mohl jsem je najít nebo se je pokusit najít mnohem dříve.

Jak přesně jste se dověděl, že nějaké sourozence máte?

Ze spisu o odebrání dětí do péče, který mi by na základě mého požadavku předložen soudem v Ostravě.
Většina dětí v dětských domovech nebo pěstounských rodinách chce vědět nebo i potkat své biologické rodiče.

Pátral jste po nich? Chtěl byste je také potkat?

Po rodičích jsem nepátral. Děti jim byly odebrány na základě zanedbání péče. Tuto skutečnost respektuji a nehodlám na tom nic měnit. Nedokážu se však smířit s tím, že jsem na základě nezodpovědnosti rodičů ztratil kontakt se svými sourozenci. My, tehdy děti, jsme nezanedbali nic a musíme pykat také.

Kde se vzal ten podnět pro pátrání?

Po narození naší dcery jsem začal více přemýšlet nad tím, jak je možné, že se někdo dokáže vzdát dítěte, anebo jej nějakým způsobem ztratit. Když jsem se díval na naši krásnou dceru, rozhodl jsem se, že musím zjistit, co se tehdy stalo, kdo vlastně jsou mí rodiče. Vydal jsem se na matriku a odtud na už zmíněný soud, abych se o důvodu odebrání dověděl.

Okolí vám fandí, nebo vás spíše odrazuje?

Velkou podporu nacházím u své přítelkyně a kamarádů. Podporují mě lidé, kteří mají podobné osudy, anebo jsou sami adoptivními rodiči. Odradit se mě zatím nepokoušel nikdo.

Kdo vám prakticky pomáhá nejvíce?

Nejvíce mi pomáhá přítelkyně a můj nadřízený v práci, pan Ryan, který mě uvolní, když potřebuji cestovat do České republiky. Podporují mě také lidé přes mou facebookovou stránku Ztraceni v adopci. Rád bych zmínil i úřady, které jsou velmi nápomocné a stavějí se k situaci individuálním způsobem.

Jak jste postupoval a jaké má vaše hledání výsledky?

Podařilo se mi s nejmenovaným pánem vyjednat na soudu v Brně, aby kontaktoval Františkovy adoptivní rodiče. Ti se sice dostavili, ale sdělili, že František netuší, že byl adoptován a že má vlastní rodinu. Nepřejí si, abych kontaktoval je ani Františka. Respektuji jejich stanovisko i určitý protekcionismus. Chápu jejich obavy ze zásahu do Františkových citů i z možného šoku, ale jsem jeho bratr a stejná oběť jako on. Nejedná se o žádost o kontakt od biologických rodičů nebo někoho jiného z rodiny. Jsem to jen já sám – stejně, jako jsem byl sám až do chvíle, než jsem se dověděl, že mám sourozence.

Myslíte, že budete mít šanci setkat se alespoň se Žanetou a s Tomášem?

V případě Tomáše a Žanety se nám podařilo kontaktovat příslušné soudy a čekáme na sdělení adoptivních rodičů. Pokud Tomáš se Žanetou vědí, že byli adoptování, soud bude oprávněn předat jim mé kontaktní informace.

Jaké myslíte, že to bude, až sourozence uvidíte? Co vám to přinese? Přece jen jste vlastně celý život strávili jeden bez druhého.

Věřím, že biologické spojení funguje celý život. Je to něco, co se nedá změnit. Poprvé jsem to pocítil, když se mi narodila dcera. Něco, co nikdy předtím nebylo. Nikdy mi nikdo nebyl blíž. Vím, že to takhle funguje s kýmkoli v rodině. Chtěl bych svým sourozencům dát vědět, že existuji a že jsem dobrý člověk. Možná začneme znova. Jako bratři a sestra.

Přejeme vám hodně štěstí a doufáme, že ve vašem úsilí pomohou i naši čtenáři nebo fanoušci facebookové stránky https://www.facebook.com/ztracenivadopci.

Tento příběh by měl být snad adresován adoptivním rodičům mých sourozenců. Oni ví, že jejich děti byly adoptovány, znají místo a datum jejich narození. Snad se v nich něco pohne a pomůžou. Moji sourozenci, pokud neví o tom, že byli adoptováni, jen těžko poznají, že se snažím najít právě je. Jejich jména byla změněna a byly jim vydány nové rodné listy. Jediné vodítko by snad mohlo být místo a datum narození uvedené níže. Datum nebylo v rodných listech změněno.

František (křestní jméno bylo změněno) Nar 21.10.1981 v Ostravě 3 – Zábřehu, Syllabova 19. Dnes žije v Brně.
Tomáš narozen předčasně v 8. Měsíci dne 8.8.1982 v v Ostravě 3 – Zábřehu, Syllabova 19.
Žaneta, narozena 18.9.1984 v v Ostravě 3 – Zábřehu, Syllabova 19.

Komentář

Komentář k rozhovoru Ztraceni v adopci napsala mgr. Martina Vančáková, odborná garantka Zelené linky kampaně Hledáme rodiče

Ještě před několika desítkami let byla adopce cosi zvláštního, někdy až tabuizovaného. Náhradní rodiče nebyli podporováni v otevřenosti a sdílení informací ani o aktu adopce samotném, natož o původní rodině přijatého dítěte. Dnes v naší republice žijí dospělí lidé, které netuší, že se narodili někomu jinému, než koho považují za své rodiče. Dnes již odborníci vědí, že nezbytnou součástí zdravé identity člověka i jeho znalost (a přijetí) svých kořenů, ať jsou jakékoli.

Příprava zájemců o osvojení již několik let obsahuje i povinné školení v péči o přijaté děti. Jeho součástí je také podpora budoucích rodičů v otevřenosti, sdílnosti vůči přijatým dětem. Počínaje 1. lednem 2014 vstoupí v platnost nový občanský zákoník, který přímo ukládá osvojitelům povinnost informovat své přijaté dítě o faktu adopce, a to ještě v předškolním věku.

Hledání biologické rodiny, pokud zůstala utajena, není vůbec jednoduchým úkolem. O něco snazší je vyhledat si základní informace o vlastních biologických rodičích. Po dosažení zletilosti má každá osoba, která byla adoptovaná, přístup do zápisu v rodné matrice. Tam zůstávají zapsáni biologičtí rodiče, přesto že byl při osvojení dítěti vystaven nový rodný list se jmény osvojitelů. Nalezne tam také své rodné příjmení i původní jméno v případě, že bylo novými rodiči změněno.

Hledání sourozenců, pakliže byli také osvojeni, je mnohem obtížnější. Ve světě existují specializované servery, které pomáhají osvojeným nalézt jejich původní rodiny a naopak. U nás zatím žádný takový server, specializovaný pro Českou republiku, není. Pátrání po sourozencích a případných dalších příbuzných pak připomíná pověstné hledání jehly v kupce sena – anebo napínavou detektivku. Autorem těchto dramatických příběhů je sám život.